close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Maestro a Markétka 5.4.2011 ve 20:00

7. dubna 2011 v 17:25 | klm.007 |  Hostující soubory
Ta Morávkova imaginace je snad nekonečná. A ačkoliv jsem cestou z divadla zaslechl názor, že "za takové prznění klasiky by se mělo zavírat", vyprodané divadlo Archa a dlouhý potlesk dával jasně najevo, že se inscenace Husy na provázku líbila. Představení Maestro a Markétka si své diváky v divadle Archa našlo.

Akcent o hledání boha, byť byl silný, nebyl stěžejním sdělením inscenace. Ukázalo se, že rozpad společnosti vlivem "nově nastolené doby po říjnové revoluci" v Rusku, či spíše přímo v Moskvě má široký přesah nejen pro pamětníky oné doby, ale i mnohem mladší diváky, na které apeluje a varuje. Skutečně, ta uniformní Moskva, bez krásných a velkolepých paláců je smrsknutá na vojenská bidla, která jsou naskládána na scéně a Moskva tak vypadá jako kasárna. Však i některé postavy mají reálná pyžama vojáků základní služby. Jako z děr vylézají podivní tvorové, tak odlišní, ale tak vemlouvaví, že sovětské občany zaujmou. Moskvané s vygumovanými mozky nejsou schopni odhalit skutečnou podobu podivných turistů. Za vším hledají provokaci a tajné agenty. Morávkova inscenace tak vidí Moskvu Orwellovskýma očima. Paranoia je dokonalá.

Vynikajícím způsobem je vyřešeno druhé dějství, kdy diváci jsou na jevišti a sledují herce v hledišti. Soud s Ješuou, který vede Pilát, má zcela jiné tempo i styl. Tímto odlišením od prvního a třetího dějství se stává tento soud skutečnou divadelní hrou - divadlem na divadle.

Tak jako jsou scénicky odlišena dějství, jsou i kostýmy Sylvy Zimula Hanákové rozděleny. Pilát a ostatní mají tuniku, zatímco v prvním a druhém dějství jsou Moskvané v šedivých uniformních kostýmech sovětského lidu. Ovšem speciální kostýmy mají Woland, Kocour, Korovjev či Hela. Kostýmy skvěle vytvářejí postavy na pomezí kabaretiérů a ďáblů. Stylizovaná mluva, mnohdy s pseudoruským přízvukem vytvářejí postavy z jiného světa.

Herci mají mikroporty, takže jejich mluvený projev se dostává do zajímavé dimenze. I klasická a operní hudba dodává hře širokost moskevských bulvárů. Škoda jen, že byla příšerně nahlas.

Zmiňovat jednotlivé herce tentokrát nebudu, neboť všichni tvořili jeden tým. Hra je výjimečně vyvážená. Každý herec i v těch nejmenších rolích přesně do hry zapadá a vytváří tak svěží představení. Ukázalo se, že čas v hledišti utekl jako voda, kdybych to nevěděl, tak bych rozhodně netvrdil, že to celé trvalo tři hodiny.

Jasný a čitelný rukopis režiséra Vladimíra Morávka tak stále ukazuje a dokazuje, jaký je Morávek divadelní kouzelník. Morávek vyčaruje zajímavý svět, který má sílu dotknout se každého. Dává také příležitost přemýšlet. Forma a obsah tato dvojjedinost divadla je zde pevně spojena a s otevřenou náručí nabídnuta divákům.

Představení rozhodně doporučuji otevřeným myslím. Možnost čerpání zajímavých myšlenek a názorů jak od autora Michaila Bulgakova, tak i od režiséra Vladimíra Morávka, je nekonečné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama