close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Popelka 17.4.2011 ve 14:00

17. dubna 2011 v 23:43 | klm.007 |  Národní divadlo
V době kabelové televize a sdílených videí na internetu nebylo nové nastudování Popelky v Národním divadle nijak překvapující. Jean-Christophe Maillot má typický rukopis, takže i pro toho, kdo zde viděl hostovat jeho soubor s Romeem a Julií nemohla být Popelka překvapením.

Vzhledem k tomu, že jsem se víc věnoval přípravám na premiéru Giselle, která byla nedávno ve Státní opeře Praha, zůstala Popelka v mém zorném poli, tak trochu popelkou.

Moderní háv a excentrické postavy, které Maillot ve svých choreografiích používá, ve mně stále budilo pochybnosti, zda se tato verze známého příběhu bude líbit i malým dětem. S touto zásadní otázkou jsem tedy vykročil na nedělní odpolední představení.

Divadlo bylo skutečně plné a bylo plné dětí. Něco podobného je vidět jen na Louskáčkovi. Zcela překvapivě odpolední představení tančili tanečníci z druhého obsazení, ovšem to nijak nenarušilo mé těšení. Snad díky živé hudbě jsem s otevřenou myslí lehce vplul do překrásné Prokofjevovy hudby. Ačkoliv orchestr nehrál ve "vzorové interpretaci" - občas to dechům ujelo, dirigent David Švec orchestr vedl imaginativně a hudba tak plnila zásadní úkol a to přenos emocí od tanečníka k divákovi. Je to jasné, sebelepší nahrávka nemůže nahradit živý orchestr.

Baletně jednoduchá scéna, která vypadala jako složená z jakýchsi velkých listů více či méně zmuchlaného papíru, dokázala vytvářet snadno a čitelně interiéry i exteriéry. Mnozí scénografové by se zde mohli od Ernesta Pignon-Ernesta učit, kterak jednoduše postavit scénu.

Jérome Kaplan vytvořil excentrické kostýmy, které budily velký zájem u publika. Krom seniorů 70+, kterým se inscenace nelíbila a dosti hojně o přestávce opouštěli divadlo, byly kostýmy i celá režie přijímána dosti pozitivně.

Zajímavé a psychologicky velmi dobře zpracované bylo téma zemřelé matky. Zde byla reálně stvořena do vzpomínek jak Popelky, tak i Otce, aby se posléze pak zhmotnila ve Vílu. Dobrá Víla, tak měla logický důvod pomáhat Popelce. Aya Watanabe předvedla široký výrazový rejstřík v obou rolích. Zejména hned na začátku v duetu s Otcem - Jiří Kodym, oba předvedli neuvěřitelnou partneřinu. Překrásná, ba až exkluzivní spolupráce obou tanečníků tak hned na počátku nastavila velmi vysokou laťku všem ostatním účinkujícím. Kodym, po dlouhé době v roli, kde je předepsán úsměv, tak opět mohl v lyrickém tanci divákům zprostředkovat "lásku, něhu, romantiku" a Aya Watanabe mohla opět upozornit vedení divadla, že její taneční umění patří výš, než je sbor.

A tak zatímco zlé sestry - Klára Jelínková a Ivanna Illyentko měly jen minium prostoru, takže vlastně není, co by se o nich dalo psát, krom toho, že byly zlé a vtipné, jejich matka, pro ostatní macecha v podání Terezy Podařilové rozehrála vysokou hru. Podařilová, ostrá jako břitva, vládla prostorem a každý její výstup byl balzámem pro divákovu duši. Skvěle technicky zdatná, komická i děsivá, to vše je Tereza Podařilová. Zejména její vztah s Otcem, tedy Jiřím Kodymem se dostává mezi zásadní výstupy inscenace. Kodym velmi citlivě vytváří svůj ambivalentní vztah ke své ženě a dceři a vždy, když je tu s jednou, tu s druhou, vypadá jinak. Podařilová pak s lehkostí, tu ironicky, tu brutálně dominantně vládne svým manželem. Závěrečná scéna škrcení sice u diváků vzbudila smích, přesto však výraz obou tanečníků nesklouzl k parodii. Osvobozený Otec tak měl volnou cestu za svým snem.

Organizátoři, návodci a pomocníci, to byli Mathias Deneux a Jonáš Dolník. Tyto dvě vděčně vtipné postavičky měly mnoho příležitostí jak se u diváků prodat. Podle smíchu v hledišti se to oběma tanečníkům dost dařilo. Otázkou zůstává, zda museli být až tam moc "gay", přičemž pan Deneux byl "extra gay". Ono, vlastně všechny mužské postavy, kromě Otce a Prince byly tak trochu gay.

Přátelé prince Ondřej Novotný, Mário Bakuš, Petr Strnad a Jiří Waňka měli nevděčnou roli. Jejich postavy byly jednoznačně v druhém plánu, mnohdy dělali jen "vatu" na jevišti, takže moc pozornosti u diváků neměli. Vždy se totiž na scéně nacházela nějaká ta excentrická postava, která na sebe strhávala pozornost. Jejich jedinou zbraní tak zůstává absolutní synchronizace pohybů (tam kde to choreografie předepisuje), jen tím mohou opravdu zaujmout.

Maillotovým obvyklým kouskem je "divadlo na divadle". Celá parta tanečníků - Tomáš Kopecký, Francesco Scarpato, Tomáš Rychetský, Libor Kettner, Mathias Deneux a Jonáš Dolník - předvedla excelentní grotesku. Hodně diváků se smálo, avšak děti byly zmatené. Neustále jsem kolem sebe slyšel dětské dotazy ohledně logiky děje. Malé děti nedokázaly rozlišit ono divadlo na divadle a princ zkoušející boty, byl jednoznačně matoucí. Je to škoda, protože do té doby seděly i ty nejmenší děti jako pěny a doslova hltaly celé představení. Až toto "divadlo", je zmátlo a začaly se bavit. Pokud tedy vezmeme v úvahu, že Popelka má být, a podle zájmu diváků i je, představením pro děti, je toto "divadlo na divadle" neodpustitelnou dramaturgickou chybou.

Přestávka byla zcela neobvykle před příchodem Popelky na ples. Po přestávce se tedy děj posunul na zámek. Ples, doprovázený notoricky známým valčíkem se v Maillotově podání proměnil v rej podivných excentrických postaviček, který však byl zakončen naprosto geniální apokalypsou. Do Prokofjevovy nesmírně silné emotivní hudby, zasadil Maillot tanečníky v nekonečném zmatku a chaosu, a když hodiny odbíjejí půlnoc, vznikne na scéně nejsilnější a nejlepší scéna z Popelky. Sílu této scény lze přirovnat ke stržení chrámu Samsonem ve známé opeře Saint-Saënse. Dospělí i děti byli zcela pohlceni touto skvělou imaginací. Finále tak bylo ještě mnoho minut před finále skutečným. Vše ostatní, co následovalo pak, bylo jen slabým odvarem.

Ve smyslu alternace je jistě zajímavá postava Prince. Na jedné straně Viktor Konvalinka a na straně druhé Alexandre Katsapov. Konvalinkův Princ je typický rozjívený puberťák, který se tu nudí, tu dovádí s kumpány. Viktor Konvalinka je roztomilý sympaťák, který má daleko k těm romantickým a božsky dokonalým pohádkovým princům. I společný tanec Prince a Popelky je oproštěn od velkého patosu mileneckých scén. Oba působí jako svěží zamilovaný studentský pár, nezatížený jakýmikoliv problémy. Konvalinka, tolik odlišený od Jiřího Kodyma, neměl se svým princovstvím žádný problém, ačkoliv Kodym patří stále mezi hlavní prince divadla. Proto bude jistě zajímavé vidět Katsapova jako Prince a Štípu jako otce.

Třetí dějství, směřující k finále, trochu ztrácí dech. Efektní je cesta Prince lodí, když hledá Popelku, také v exotickém tanci velice elegantně tančily Mária Dorková, Radka Příhodová, Tereza Kučerová a Nicole Delacretaz. Vše ostatní však již nevytváří dramatickou linku. Pár efektních čísel a je konec.

Nová Popelka měla velký úspěch. O tom jsem nepochyboval, co mne však překvapilo, bylo nadšení i u skutečně malých dětí. Co však nepřekvapilo, bylo znechucení u seniorů. Giselle ve Státní opeře Praha tak bude muset ještě hodně tančit, aby se stala rodnou sestrou Popelky v Národním divadle.

Aj! Aj! Popelka, na tu jsem úplně zapomněl. Popelka má v této Popelce jednu velkou nevýhodu. Je příliš normální. Nenajdeme u ní excentrické chování, grimasy ani směšné kostýmy. A díky tomu hodně zapadla. Zajímá Popelka vlastně v tom šíleném království někoho? Role popelky je velmi upozaděna. Je tu Macecha, zlé sestry, Matka, Víla a všechny tyto postavy jsou mnohem zajímavější než Popelka. Jade Clayton v titulní roli byla roztomile submisivní a typicky popelkovsky nenápadná. Se všemi tanečními partnery velmi elegantně tančila a Popelku vykreslila dle všeobecné představy diváků. Kdykoliv je však Popelka na scéně, je někde v okolí nějaký excentrik, který na sebe strhává pozornost a tak je jisté, že bude-li divák vyprávět někomu o Popelce v Národním, o Popelce hovořit rozhodně nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama