Daniel Špinar a jeho pověst. Málo kdo má v divadelních kruzích tak silnou pozici. Je zde plno režisérů, kteří toho již hodně dokázali za hodně let své tvůrčí práce a pak je zde Dan Špinar, který toho dokázal hodně a to jen za pár let své činnosti. Co režie, to inscenace stojící za diskuzi. Racek z Městského divadla Kladno tak křičel do Prahy hodně dlouho před tím, než se zde objevil. Kladenský soubor hostoval v Divadle pod Palmovkou.
Otevřená a jednoduchá scéna Lindy Boráros dala volný průchod Špinarově imaginaci. Děj je zasazený do stanice metra Чайка, kde se potkaly všechny postavy dramatu. Kostýmová stylizace pak docela srozumitelně naznačila charaktery jednotlivých postav.
Racek dostal pod Špinarovým vedením kouzlo imaginace, která vydržela po celou dobu představení. Herci se zjevovali a mizeli, ale stále dokázali kouzlit se svými postavami.
Alena Štréblová v roli Iriny Arkadinové byla výrazně od ostatních odlišena kostýmem, který jí dodával velkolepost uznávané herečky. Štréblová svou postavu doplnila velkými gesty a tak kdykoliv byla na scéně, byla na scéně opravdová hvězda.
Největším překvapením však byl Štěpán Benoni jako Treplev. Benoni velice bravurně, lehce a přirozeně přecházel z poloh humorných do tragických a naopak. Byl skvělým dítětem, synem i dospělým mužem. Benoni ovládal prostor, své spoluhráče i diváky. Ač ostatní také zářili, on byl tou hlavní hvězdou. Každý jeho výstup byl skvělý.
Jan Potměšil jako Sorin nebyl v první polovině nijak výrazný. Prostoru zde moc neměl až to vypadalo, že je obsazen jen pro tu jeho reálnou invaliditu. Ovšem ve druhé části došlo k naprosté proměně. S minimem textu svým silným charismatem vytvářel atmosféru "konečnosti života". Sorin opustil své kolečkové křeslo a jako stařec ležel v peřinách téměř uprostřed jeviště, a smrt chodila kolem něj. Potměšil tak velkou měrou přispěl k úspěchu celé inscenace, neboť on byl tím kořením, které dodává jídlu tu konečnou chuť.
Nina měla své excelentní číslo v "domácím představení", kde předvedla neuvěřitelné taneční, akrobatické a depresivně schizofrenní výkony, jakých je schopná pouze mladá dívka v hormonálním zmatení zvaném puberta. Hrála Dana Marková.
Tomáš Petřík se velkopansky roztahoval na jevišti a z jeho Trigorina doslova teklo jeho velké ego na všechny strany.
Velkou výhradu však mám k programu. Velké množství textu je bez ladu a skladu namačkáno po celém programu. A aby se tam všechno vešlo, zmenšil autor programu i velikost písma. Pochopitelně směrem dolů. Tak takhle tedy ne!
Racek z Kladna je tak dalším skvělým titulem, který stojí za to vidět. Bohužel i zde však byl Čechov nepochopitelný či nepochopený pro diváky a tak z Divadla pod Palmovkou, kde soubor hostoval odešlo o přestávce asi dvacet lidí.