close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Škola základ života 16.3.2011 v 19:00

7. dubna 2011 v 14:37 | klm.007 |  Hostující soubory
Městské divadlo Brno zavítalo do Prahy, do Divadla v Dlouhé s inscenací Škola základ života. Známý příběh byl obohacen o mnoho více či méně známých melodií, které byly v tak velkém zastoupení, že by tato inscenace obstála i s označením jako muzikál. Ovšem s ohledem na pěvecké schopnosti souboru, který nebyl příliš hlasově vybavený, je s podivem, že se zpívalo bez mikroportů. Pro mnohé bylo nad jejich možnosti přezpívat kapelu a tak se divák musel maximálně soustředit na text a jako hluchý odezírat hercům z úst. Tento nejslabší článek celé inscenace tak srazil mnoho potenciálních bodů hodnocení. Nejslabší byl v tomto směru Vojtěch Blahuta jako Krhounek.

Abych všem nekřivdil, někteří zpívali krásně a byli i slyšet. Třeba takový Milan Němec jako Daniel Boukal měl hlas jako zvon.

Ovšem v činoherních rolích byli všichni skvělí. Dobré obsazení Hany Burešové, která oprášila svou režii z Divadla v Dlouhé, udělalo mnohé. Každá postava měla dost možností jak se ukázat, předvést či se prostě jen prosadit. Herci hrající postavy studentů tvořili "opravdový třídní kolektiv", který dokonale bavil diváky. Zejména Viktor Skála jako Áda Čuřil šperkoval inscenaci neustálými vtípky.

Hana Holišová jakoby vystoupila přímo z filmu. Dokonalá maska a kostým od Samihy Maleh herečka zcela využila a postava Andy Pařízkové by klidně mohla chodit po Václavském náměstí ve 30.letech 20.století a nikdo by si nevšiml návštěvníka z budoucnosti.

Zprvu nenápadná postava Marty Novákové v podání Lenky Janíkové se brzy stala hvězdou večera. Nebylo třeba moc hrát ani zpívat. Postačilo se rozpohybovat v choreografii Jany Hanušové, kdy se herečka dostala nejen mimo rytmus, ale snad i čas a prostor a diváci šíleli. Lenka Janíková byla režijně mnohdy ve druhém plánu, ale herci vepředu to měli stejně marné - všichni jsme se dívali dozadu a smáli se a smáli.

Stejně tak jako Hana Holišová i Jan Mazák v roli učitele Kolíska byl dokonale prvorepublikový. Herec opustil současné civilní herectví, vynechal i cílenou humornou stránku své role a naprosto jasně a čistě zvolil herectví, které tak důvěrně známe z oněch černobílých filmů. Jan Mazák se tak stal opravdovou věrohodnou postavou. Každý jeho výstup, to byla radost pohledět. Archaická přirozenost.

Velku komediální příležitost měla Irena Konvalinová v roli dějepisářky Suchánkové. Domina s bičíkem bavila skvěle diváky a rozhodně nebyl v publiku nikdo, kdo by takovou učitelku chtěl mít na dějepis. Škoda jen, že dominance není pro herečku přirozená. Ve vypjatých scénách s bičíkem, bylo vidět, že Irena Konvalinová hraje.

Sympatická vtipná inscenace bavila skvěle diváky. Snad byla jen zbytečně dlouhá. Divadlo plné studentů se skvěle bavilo (já také). Musel jsem se však ve frontě na šatnu zasmát, kterak si dva studenti sdělovali, že se budou muset podívat na ten film, i když je černobílý…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama