Pro luštitele křížovek: fraška na sedm = Feydeau. V Činoherním klubu mají již letitou Fydeauovu inscenaci - Dámský krejčí. Jako obvykle se jedná o zápletku s nevěrou. Absurdní situaci střídá ještě absurdnější, a tak divákovi nezbývá, než přestat přemýšlet a jen se smát a smát a dobře se bavit. Jistě inscenaci prospělo, že se hraje v kuse bez přestávky se sympatickou délkou hodina a půl.
Jako obvykle, i zde je scéna bez přestaveb a opět je vynikajícím způsobem vymyšlená. Tom Ciller a jeho zjevující se a mizející dveře, toť skvělý kousek scénické tvorby.
Ačkoliv v programu není uveden autor hudby, přece se jen ozývaly jakési rytmické a donekonečna opakované zvuky, které jako metronom odměřovaly tempo inscenace.
Martin Čičvák režisérsky zvládl základní požadavek frašky a to je přesné tempo hry. Divák si nesmí ani na chvíli vydechnout, protože by zjistil, že se dívá na absolutní blbost. To je základní stavební kámen frašky.
Opět se ukazuje, jaké nesmírné charisma má Ondřej Sokol. Jeho hlavní postava, Moulineauxe, má všechny potřebné atributy, aby jí divák fandil. Sokol je skvělý, jak v situační komice, tak i v sarkastických poznámkách. Sokolův suché komentáře situace na scéně pak dělá s diváky divy.
Ovšem i ostatní herci, skvěle naplňují motiv této inscenace. Radek Holub jako Bassinet je neodolatelný zejména v němých výstupech. Hovoří-li, pak je stejně dobrý jako ostatní, ovšem mlčí-li, pak jeho postava, mnohdy v druhém plánu, se stává postavou hlavní.
Jaromír Dulava a jeho věčně nechápající dlouhán Aubin i neobyčejně sexy tchýně madame Aigrevile v podání Mahuleny Bočanové, to vše jsou skvělé postavy. Matěj Dadák v roli sluhy Štěpána je hlavně nahrávač ostatním. Barbora Seidlová, jako hlavní naivka Zuzana i Antonie Talacková jako Yvonna rozehrávají ženskou hru o věrnosti a nevěře na plno. Dana Černá neboli Róza neboli dáma s psíkem dokázala právě s loutkou psíka na jevišti provádět neuvěřitelné věci.
Snad díky té krátké verzi, nebyla ve hře hluchá místa, čas uplynul jako voda a divák pak vyšel z divadla osvěžený elixírem smíchu. Ač to tak nevypadá, fraška je těžké umění pro inscenátory, ovšem když se to povede, je to hra lehká jako pírko. A zde se to povedlo na jedničku.