Asi po dvou a půl letech jsem se objevil na tomto představení. Kamarádky chtěly vidět nějaké ženské téma a tak Nejlepší kamarádky byly tou správnou volbou. Ukázalo se, že hlavně obě hlavní představitelky dozrály. Sandra Pogodová a Martina Randová, se lehce přehrály od pubertálního řádění na jevišti do hořkosladkého hodnocení mikrosvěta zvaného manželství.
Sandra Pogodová, ač stále na jevišti excentricky šílí a chrlí ze sebe nekonečnou záplavu slov, již není ta nevybouřená dívka. Ta hořkost z prázdnoty, z těch hodin čekání na milovaného chlapa, je cítit. Pogodová tak nyní spíše oslovuje ženy po třicítce, které nenašly zatím toho pravého, než dvacítky, které loví v kalných vodách.
I Martina Randová ve svém vnitřním projevu zvážněla. Ta její rezignace na budoucnost partnerského života je skutečně děsivá. Však také její závěrečný pohled do publika byl mrazivou tečkou, za jinak šílenou komedií.
Nejlepší kamarádky jsou prostě skvělá komedie, kterou si musí užívat každý. Už dlouho jsem se tak nezasmál. Je jasné, že je to spíše ženské téma, ikdyž Pavel Nečas dělá vše proto, aby hájil mužské plémě. Marně. Muži prostě před ženami nemají žádnou šanci.
Divadelní hra pro tři herce tak skvěle pobavila publikum, že mnozí se nejen nekonečně smáli, ale dokonce i komentovali výkony hereček. A mé kamarádky byly tak nadšené, že chtějí jít ještě jednou - a vezmou si s sebou papír a tužku, aby si mohly ty skvělé citáty a rady zapisovat a svým bezbranným partnerům drsně servírovat.