close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Pomluva 17.5.2011 v 19:30

18. května 2011 v 23:53 | klm.007 |  Divadlo v Řeznické
Člověk si rád zopakuje trochu dějepisu, pokud je to podáno zajímavě. Je jasné, že divadlo není dokument, ale určité souvislosti bývají zachovány. Tak to bylo i s Marií Antoinettou, královnou francouzskou. Luba Skořepová, jako duch této popravené královny, popisuje svůj život, opravdu od počátku, až k popravišti.

Velmi jednoduchá výprava v Divadle v Řeznické se do tohoto prostoru hodila a autorka výpravy a současně i režisérka Jana Podlipná skvěle vystihla genius loci tohoto divadelního prostoru. Divadlo samo o sobě svými sklepními prostory nemají daleko k hrobce, kde duch zemřelé může být jako doma.

Luba Skořepová skutečně jako duch na scénu nastupuje a lehce, až pohádkově začíná komunikovat s publikem. Ze začátku je smíchu dost, postupně jej ubývá, tak jak se královna stárne a blíží se její konec.

Obrovskou výhodou pro celou inscenaci je právě Skořepová, která oplývá neuvěřitelným optimismem, okořeněný lehkou špetičkou uvědomění si dočasnosti života. Tento životní elixír dodává jejímu výkonu jakousi snovost a smířlivost. V porovnání s jiným monodramatem César a Drana, které Skořepová hraje v ABC, je však přece jen francouzská královna více umravněna konvencemi a tolikrát zmiňovanou etiketou. Drana, obyčejná žena, je více otevřená, na nic si nehraje. Antoinetta se přece jen občas dostává ve svém vyprávění do politického soukolí a to, včetně její historické pověsti, ji ubírá body sympatičnosti, když má potřebu se stále obhajovat. To však neznamená, že by herečka či režisérka udělaly někde chybu. Naopak, v souvislosti s Dranou se vytváří zajímavé konotace. Životní příběhy dvou žen z různých zemí, dob a společenského žebříku, vyprávějí svůj příběh o životě a poznání. Vidět jednu hru, automaticky láká, vidět hru druhou.

Největším kladem celé hry je jednoznačně volnost v poselství. Ačkoliv text Hannelore K. někdy hovoří velmi jasně a stroze, Skořepová zdůrazní zcela nečekaně jiné slovo, změní intonaci či udělá pauzu a divákovi tak servíruje desítky různých možností, jak s emocemi naložit. Od smíchu po slzy, či jen prosté uvědomění si, že dar života je třeba využít na maximum. Některé šance se prostě neopakují.

Tato neskutečně optimistická hra o životě, vlastně o Životě, je skvělým pohlazením na duši a rozhodně doporučuji vidět!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama