close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

U Kočičí bažiny 14.5.2011 v 19:30

18. května 2011 v 23:43 | klm.007 |  Činoherní klub
Po vzoru antické tragédie i hra U Kočičí bažiny začala plná mystických odkazů. Abstraktnost děje posadila postavy na jeviště dost daleko od všedního života diváků. Jak však symbolů a abstraktnosti ubývalo, příběh se stal nesmírně opravdovým. Celá hra stojí a padá na výkonu Veroniky Žilkové. Ta, pokud nemusí dělat diblíka či vypatlanou blondýnu, dokáže velice přesvědčivě a velmi civilně vykreslit ženu či ještě lépe matku, která ví, jakou cenu má její dítě bez ohledu na kvalitu otce.

Žilková svým temperamentem ovládla celé jeviště a celá srdce diváků. Ačkoliv postava Hester Swanové je cikánka, vůbec nevadilo, že Žilková vypadala velmi civilně, jako by to byla jen a jen ona a nikoliv nějaká imaginární postava. A právě v tom je ta síla hry. Ačkoliv Hester tuší blízký konec, hraje vabank. Je až neuvěřitelné, jaký skvělý pár tvoří Žilková a Matěj Dadák v roli Carthage Kilbride, otce společného dítěte. Dadák vystavěl postavu jako velmi slabého muže, který se nechal nejprve ovládat jen svými hormony, aby pak zbaběle zmizel. I ve vzájemných konfrontacích Dadák je vždy ten druhý. Zatímco v jiných hrách by svou slabost a submisi neobhájil, zde právě v kontrastu s temperamentem Žilkové, vytváří vynikajícím způsobem vykreslenou postavu.

Dětské role jsou obvykle jednoduché o sympatických dívenkách, co se tulí k mamince a roztomile žvatlají. Ne však v této hře. Postava Josie vyžaduje skutečné hraní a nestačí jen předstírat. Vynikajícím způsobem roli zahrála Veronika Divišová. Ve všech polohách - škádlící babičku, mazlící se k tatínkovi i umírající v náručí matky - dokázala být nejen přirozená, ale i emočně plná.

Gabriela Vránová jako paní Kilbridová rozehrála komickou postavu o prázdném životě, který se scvrknul na pouhé počítání peněz, kdy jedinou radostí je uspoření alespoň jedné libry. Tak prázdnota postavy byla děsivá. Vránová se snažila prostřednictvím své postavy poučovat všechny kolem, ale ti se jí jen pochopitelně smáli. Paní Kilbridová se tak stala zbytečným člověkem, který je odsouzen na zapomnění již za živa.

Ivana Wojtylová opět na vysokých podpatcích vytvořila zajímavou postavu, která se pohybovala na obou stranách sporu, ale nijak výrazně postava Moniky Murrayové do děje nezasáhla.

Lenka Skopalová jako Kočičí žena se zjevovala a zase mizela, nesla s sebou proroctví a celému příběhu dodávala punc okultnosti.

Jediný opravdový muž v inscenaci byl Xavier Cassidy v podání Vladimíra Kratiny, který jako jediný dokázal věci pragmaticky řešit. To opovržení svým budoucím zetěm Kilbidem bylo zjevné.

Marika Šopolská opět se svou dětsky naivní tváří vytvořila Karolínu Cassidyovou, tak roztomilou a mile sympatickou, že jí vlastně bylo vše prominuto. A tak zatímco v jiných příbězích žena, která odloudí manžela, bývá označena jako hlavní viník, zde je viníkem jen a pouze Kilbride. Na tak roztomilou dívenku se přece nemůže nikdo zlobit, byť by to byla ona, která se vdává za Kilbrida.

Otec Willow to byl absolutní výsměch církvi. Senilní postava v podání Stanislava Zindulky byla spíše ztroskotancem ve vlastním životě, než duchovním pastýřem.

Postavu ducha Josefa Swana velmi elegantně zahrál Vojtěch Kotek. Ten dokázal pomalým pohybem, klidem v duši a velmi příjemnou modulací hlasu navodit skutečnou duchařskou atmosféru. I Kotkovi, stejně jako Žilkové, sluší postavy vážné. Ani na chvíli na scéně nebyla veselá postavička ze všech těch "filmů pro mladé".

Ostatní dvě postavy v podání Stanislava Štíchy a Františka Skopala byly natolik epizodní, že nemá cenu o nich psát.

Opět velmi zajímavě byla vytvořena scéna Toma Cillera, která navozovala prázdnotu a destrukci života, kolem kterého se celá hra točí. Hudba Petra Kofroně skvěle dotvářela podivnou náladu na jevišti, snad jen notoricky známý tanec malých labutí z Labutího jezera působil rušivě.

Martinu Čičvákovi se podařilo zrežírovat hutný příběh, který na konci některé divačky dohnal k slzám. Opravdovost a syrovost, kterou Veronika Žilková vložila do hlavní postavy je tím pravým tahákem, proč představení doporučit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama