close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! Postmuzikál 25.5.2011 v 19:00

31. srpna 2011 v 20:02 | klm.007 |  Divadlo na Vinohradech
Je to zvláštní, ale co šeptanda udělala z tohoto chystaného představení už v době, kdy snad byla teprve první čtená zkouška, bylo neuvěřitelné. Je jasné, že hlavním hybatelem emocí bylo obsazení Dagmar Havlové - Veškrnové do role Roxany. Její věk a společenské postavení prostě dominovalo, aniž by vůbec dovolovalo přemýšlet na tím, co diváka čeká. Naštěstí Cyrano v podání Martina Stropnického je adekvátní věkem, takže oba herci spolu ladili. Jistý problém se zdál být v Kristiánovi, respektive Martinu Krausovi, který je skutečně oproti Roxaně velmi mladý. Nakonec to ale nebyl žádný problém. Ale od začátku.

Nejen obsazení hlavních postav do této hry, ale především režie Vladimíra Morávka dávala naději, že se objeví velké imaginativní představení se silnou složkou vizuální i hudební. Stejně tak i překlad nikoliv notoricky používaného Vrchlického, ale současný jazyk Pavla Kohouta. A aby toho nebylo málo, celé představení je pojato jako muzikál, kde hudbu složil Xindl X.

Vladimíru Morávkovi se skvěle podařila výtvarná stránka. Jednotlivé scény, například hned ta první, dávají pocit archaické, zapomenuté fotografii. Pohyby jednotlivých postav, ať již jsou to postavy hlavní, střední, nebo bezejmenné, se po jevišti pohybují, stojí, utíkají, tak jak to s textem či náladou plyne. Málo kdy mám pocit, že přesně takto to má být.

A ačkoliv kostýmy jsou historicky stylizované, přesto Sylva Zimula Hanáková vytvořila moderní kostýmy, které dokonale podporovaly charakter postav.

Rozhodně jako velké plus považuji text Pavla Kohouta. Zbavení archaického patosu, který s sebou nese text Vrchlického, tomuto dílu jednoznačně prospělo. Vytvořilo se tak paralelní dílo, které nemůže konkurovat klasické klasice, neboť zde byla stvořena nová hra. Současný jazyk tak vytváří pocit nové hry, která objevuje nové okolnosti, aniž by jakkoliv narušila onen základní milostný trojúhelník.

Ačkoliv je titul označován jako post muzikál, od pravého muzikálu jej odlišuje jen činoherní zpívání herců. Není to klasický muzikálový zpěv, který má přece jen jinou formu. Ovšem ani to zde nevidím jako jakékoliv omezení. Herci zpívají, mnohdy si jen tak pobrukují a to vše vytváří komplexní pohodu, která z představení dýchá.

Hudba k písním od Xindla X je příjemná na poslech, úvodní píseň se zadírá pod kůži a po východu z divadla ne a ne zmizet z paměti. Ovšem sebelepší hudba k písním je zde zastíněna scénickou hudbou z dílny opět Xindla X a Jakuba Cidlinského. Scénická hudba dodává celému vyznění hry další body navíc.

Dagmar Havlová - Veškrnová hraje Roxanu velmi úspornými prostředky, mnohdy jakoby na scéně ani nebyla. Její upozaděnost a jistá introvertnost ji omlazují, takže láska Kristiána a Roxany je (věkově) přijatelná. Opravdu, za celou dobu není problém v tomto smyslu. Havlová, tím jak je upozaďována okolnostmi dějící se na scéně, z ní naopak krásně vystupuje a její krása pak naplňuje celé divadlo. Havlová tak dokázala to, co mnohým herečkám chybí - přesvědčit diváky, že ti chlapi na scéně co ji milují, ji milují doopravdy!

I Martin Stropnický v roli Cyrana celou hrou omládl. Vypadá zde jako rošťák z televizních pohádek 80.let minulého století. Cyrano v jeho pojetí není žádný "monument", však také nikdy nestojí na scéně a nedeklamuje pateticky text. Stropnického Cyrano, je věčný mladík a bouřlivák, který se nechce svazovat konvencemi. Tak lehkost s jakou je Cyrano hrán opět v mnohém hře pomáhá. Když Cyrano sedí a brnká na kytaru jako u táborového ohně, chce se člověku zachumlat pod deku, koukat do ohně či na hvězdy a nechat čas plynout do nekonečna. Jedinou výtku tak vůči Martinu Stropnickému mám a to je skutečnost, že mu někdy není rozumět. Všichni herci mají mikroporty, ale jen jeho hlas mnohdy zní z reproduktorů jako chrčení.

Martin Kraus jako Kristián měl docela snadnou roli. Postava Kristiána je klasicky naivní, není co stavět a tak jediným nutným hereckým postupem bylo sladit pár Kraus x Havlová. Kde Havlová ubrala, tam Kraus přidal a naopak a tak pár vyzněl harmonicky.

Zajímavě postavenou byla role De Guiche, kterou hraje Pavel Batěk. Zatímco v klasických inscenacích je to "černý ďáběl". Zde působil De Guiche velmi přirozeně, neuměle a místo extrémně negativní postavy, to byl jen "obyčejný" konkurent Cyrana a "obyčejný" ctitel Roxany.

Opravdovým labužníkem se stal paštikář Raguenau. Václav Vydra skutečně vymodeloval postavu tohoto bonvivána tak plasticky, že vůně jeho jídel, byť o nich jen mluvil, se linula po celém divadle.

I Castel - Jaloux Ladislava Freje byl velmi civilní postavou. Každý jeho výstup nesl s sebou kus vlastenectví, což tématu války dodávalo autentičnost.

Veronika Žilková v roli Dueňy vytěžila z minirole maximum. Přišla, rozesmála publikum a zase zmizela. Neměla moc prostoru a tak nebyl prostor na nadbytečné grimasy a přehrávání.

Jako vynikající považuji nápad vyobrazit Montfleuryho jako kastráta. Daniel Bambas v barokním kostýmu, falzetem jako kontratenor zpíval svou árii a byl naprosto skvělý. Konečně jsem po všech těch Cyranech pochopil Cyrana, proč zakázal Montfleurymu hrát.

Další kvantum herců ve velkých a malých rolích se střídalo na jevišti, kde čas plynul docela pomalu. Přesto představení uteklo jako voda a diváci povětšinou odcházeli spokojeni. "Čekala jsem něco jiného, ale nebylo to špatné.", prohlásila jedna divačka, když odcházela z divadla.

A tak jediné co by se mělo změnit, by bylo věnování pozornosti nazvučení Martina Stropnického a utlumení hudby při scéně války, která opravdu velmi řve.

Tento postmuzikál má tedy šanci vydržet na scéně Vinohradského divadla déle než jednu sezónu, když už se to těm letošním premiérám moc nepovedlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama