close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Polední úděl 30.5.2011 v 19:00

31. srpna 2011 v 23:34 | klm.007 |  Divadlo v Dlouhé
Objeví-li se na českých jevištích velmi výrazná forma divadelní inscenace, obvykle to také značí i totální ztrátu obsahu. Je prostě umění namíchat ten správný koktejl formy a obsahu tak, aby to fungovalo.

Divadlo v Dlouhé je však natolik unikátní soubor, že jsem byl téměř 100% přesvědčen, že se Polední úděl v režii Hany Burešové povede. Ono se totiž sedí přímo na jevišti, hraje se na forbíně a v hledišti.

První jednání se odehrává na zaoceánském parníku a tak bylo naprosto dokonalým nápadem usadit diváky na jeviště. Herci pohybující se u zábradlí na okraji jeviště skvěle vytvářeli pocit, že se opravdu nacházíme na lodi, což vynikajícím způsobem dokreslovalo otevřené prostranství hlediště. Sedadla byla očekávaně překrytá plachtou, takže jakýkoliv pohyb plachty čitelně evokoval moře. Ve druhém jednání plachta ze sedadel zmizela, do uliček mezi sedadla se dala světla a vznikl naprosto jednoduchými prostředky hřbitov. Když se pak ve třetím jednání hlavní postavy dostaly do zabarikádované městské čtvrti, bylo zde tolik expresivních emocí, že volný prostor hlediště nijak nerušil ani neomezoval.

Scéna Martina Černého tak až na pár rekvizit pracovala spíše s prostorem a to naprosto dokonale. Za zmínku stojí velice elegantní kostýmy Kateřiny Štefkové, které by se s drobnými úpravami daly nosit i v běžném životě a člověk by byl považován za elegána. Zejména Miroslav Táborský byl v kostýmu proměněn k nepoznání a jeho postava tak dostala eleganci anglického gentlemana, nehledě na to, že Táborský v kostýmu omládl o hodně let. Ta elegance a hladkost projevu učinily z postavy De Ciz sympatickou postavu, která do zjitřených emocí ostatních postav vnášela klid a pohodu konzervativního gentlemana. Bylo až škoda, že postava má ve hře tak málo prostoru. Táborský minimalistickým projevem byl opakem živelné Ysé, která byla jeho ženou. Jakoby ona zmiňovaná elegance byla vlastně submisí muže, který nestačí plnit nároky své ženy. Ysé, kterou hrála Helena Dvořáková, byla skutečně plná emocí, které tryskaly všude kolem. Dvořáková bravurně pracovala jednak s osobní nespokojeností, ideály, ale i touhou. Tu to v ní bublalo, tu křičela. Sebevědomě se pohybovala mezi muži, avšak při bližším pozorování se ukázalo, že si zase až tak muži jistá není.

Chlap do nepohody. Tak by se dal charakterizovat Amalric. Tato postava v mnohém připomíná zkušené kovboje z Dallasu. Amalric umí jednat se ženami, je znalý v politice (té velké i té malé) a leckde byl. Miroslav Hanuš postavu dokreslil jistou arogancí v hlase, což z něj dělalo nejsyrovějšího muže ve hře. Amalric toho moc nenamluvil, spíše jednal.

To Marek Němec v roli Mesy byl jiný kalibr. Němec opět, jato třeba v Běsech v Celetné, dokonale vykreslil postavu ztroskotance, osoby labilní, nevyzrálé či depresivní. Mesa, se utápí v lásce, žalu, opuštění, samotě i přítomnosti ženy, prostě ve všem co jej obklopuje. S děsivou jistotou, že klid nikdy nenajde, to vše je Mesa. A Němec, který postavu dokreslil i zajímavou "plačtivě-žádostivou" intonací hlasu, se na scéně spíše vznášel ideály, než aby chodil po vratké lodní palubě.

Všechny čtyři postavy, všichni čtyři herci dokázali vymodelovat skvělý příběh. I přes intelektuální deklamace postav, herci vytvořili tyto postavy z masa a kostí. Všechny postavy měly svá pozitiva i negativa, prostě ideálně zahrané osudy. A když pak v závěru Mesa mizí ve hvězdné obloze, divadelní imaginace byla dokonána.

Vlastně jen jednu výtku mám, kdo si nepřečetl program nebo není znalec na asijské dějiny, neměl šanci pochopit proč jsou ve třetím jednání postavy obklíčené a zabarikádované. Já jako pilný divák si stačil před představením nastudovat program, kde je to vysvětleno, ale jinak nevím, nevím…

Doporučuji všem, rozhodně se vyplatí jít. A ačkoliv si na komorních představeních sedám tak, abych měl hlavu v úrovni hlav herců, zde bych neváhal a sedl si přímo do první řady. Co nejblíže skvělému divadlu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama