Po dlouhé době jsem zavítal do Divadla bez zábradlí. Byla to zřejmě televizní reportáž, co mne nalákala. Jaké však bylo mé překvapení, že v hledišti byla obsazenost tak kolem 50%.
Scéna ak.arch. Jiřího Hlupého nebyla příliš povedená. Byt pana Greena měl být neuklizený, plný různého harampádí, tak jak tu u některých seniorů bývá. Ovšem nahradit tento nepořádek zmuchlanými novinami, rozházenými po jevišti, považuji za nejen laciné a do očí bijící, ale pro autora scény s odborným titulem zcela nehodné a nevhodné.
Režie Vladimíra Michálka byla srozumitelná, lze jí snad vytknout jen příliš dlouhé "zatmívačky" mezi jednotlivými obrazy, ale to šlo na rozdíl od zmuchlaných novin přehlédnout.
To, že se Stanislavu Zindulkovi podařilo pana Greena vytvořit velmi přesvědčivě, hovoří to, že o přestávce jsem zaslechl rozhovor diváků o tom, jak už je ten Zindulka starý, že sotva chodí… Zindulka naprosto skvěle využil dramatického potenciálu postavy pana Greena. Nejprve s ním diváci soucítí, kterak byl nešťastným objektem dopravní nehody, aby jej pak s odporem sledovali pro jeho nesmiřitelné a nekompromisní nálady a nakonec, aby mu v závěru fandili, kterak má dojít k setkání s jeho dcerou. Zindulka tak nejen skvěle fyzicky ztvárnil postavu, ale i vnitřním prožitkem dotvořil naprosto realistického člověka z masa a kostí.
Matěj Hádek jako Ross Gardiner, to měl o poznání těžší. Pan "slušný" a ještě k tomu gay, není moc vhodná postava pro jakoukoliv dramatickou stavbu. Hádek však dokázal posunout homosexualitu do druhého plánu a svou postavu naopak vystavěl na obyčejném člověčenství. Ať tedy Ross nebo pan Green, nakonec řešili oba téměř stejný problém - jak se chováme ke svým rodinám a jak se chovají rodiny k nám. V širším slova smyslu pak lze pojem rodina nahradit slovem společnost.
Tato hra je velmi milou a sympatickou hrou, která jistě potěší všechny diváky, zejména pro svou lidskost a víru ve šťastné konce.