close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Racek 24.6.2011 v 19:00

1. září 2011 v 0:55 | klm.007 |  Stavovské divadlo
Zatímco v Poledním údělu v Divadle v Dlouhé je sezení na jevišti a hraní na forbíně logicky zdůvodnitelné, stejná dispozice ve Stavovském divadle nabízí pouze jednu interpretaci. Stavovské divadlo je na Dočekalovu koncepci Racka prostě velké. Proto logicky celý děj uzavřel na jevišti, kde se vejdou jak diváci, tak i herci. Hlediště se využije minimálně a snad jen proto, aby se neřeklo. Pokud by Národní divadlo mělo menší scénu typu ABC, tak by se jistě hrálo na jevišti a sedělo v hledišti.

Ať již tedy byl režiséra Dočekala motiv jakýkoliv, Racek se mu povedl. Michal Dočekal přivedl Čechova v parádním balení. Ze hry neudělal čistou tragédii, ale naopak vykreslil postavy natolik vtipně, že se divák dobře baví. Až na konci pak s hrůzou zjistí, že za tím vším smíchem jsou slzy a hořkost života. Přesně tak jak by to u Čechova mělo být.

Scéna Martina Chocholouška je velmi jednoduchá s minimem rekvizit. Je uzavřená, takže celý příběh je velmi komorní. Kostýmy Zuzany Bambušek Krejzkové jsou současné a spolu s hudbou Petra Haase navozují aktuální současnost. Je skutečně s podivem, že hra je tak stará, když působí tak svěže.

Všichni herci jsou jako perly. Není role, která by byla nudná či prázdná. Všichni dokázali vytvořit tu atmosféru prázdnoty, kdy i ti nejbližší nežijí spolu, ale vedle sebe.

Taťjana Medvedcká jako naprosto dokonalá Arkadinová. Medvecká v roli velké divadelní herečky má nejen všechny potřebné manýry velké divy, ale i charisma. Vstoupí-li Medvecká na scénu, vstoupí velká divadelní umělkyně Arkadinová. I v těch nejosobnějších projevech, kdy už, už ji chceme litovat a soucítit s ní, zahlédneme jiskru v oku, kterak nás jako publikum pečlivě sleduje. Ano, Arkadinová stále hraje.

Vetchý stařeček Sorin. To je František Němec. Herec nechal vitálnost v šatně a na scéně se proměnil ve starce dítě. Němec bezchybně pracuje s tělem i hlasem. Každá jeho věta, každá glosa zasviští vzduchem a řízne jako břitva. Zatímco mnozí herci, kteří hrají se stařeckou holí, ji používají jako rekvizitu, Němec ji naprosto přesvědčivě používá jako skutečnou zdravotnickou pomůcku. Stejně tak ji skvěle používá jako ukazovátko. Je to prostě radost sledovat Františka Němce v akci a také v době, kdy hrají jiní a on je v pozadí.

Jak moc je dospělý Treplev? Jan Dolanský vytvořil postavu fyzicky zralého mladého muže, který je však uvnitř stále nedospělý. Na jedné straně je zde závislost na matce, na straně druhé snaha odpoutat se. Ten neustálý vnitřní boj. Treplev tak získává zajímavé kontury. Je to sympaťák, kterému divák fandí, protože jeho matka Arkadinová je fakticky nesnesitelná.

I Trigorin Davida Prachaře má co sdělit. Oportunista Trigorin je hvězdou velkého světa. Přesto i zde pochyby dostihnou hrdinu. Prachař pojal Trigorina jako celebritu, která se jako pijavice drží Arkadinové.

Dr. Dom není příliš velká role pro Ladislava Mrkvičku, ale pokaždé, když se na scéně potká s Pavlínou Johanny Tesařové, začne to jiskřit. Tento vnitřní vztah obou postav je osvěžením celé hry a je radost se na oba herce dívat.

Magdaléna Borová jako Nina Zarečná to má docela těžké. Postava je docela jasně napsaná, má jasnou strukturu a vývoj, takže je těžké něčím překvapit. Borová tak Ninu odehrála standardně depresivně.

Máša Lucie Žáčkové působí velmi sympatickým dojmem. Žáčková jako vždy dokáže snadno hrát vnitřním herectvím a postava tak získává reálné kontury.

Saša Rašilov jako Medveděnko opustil svou obvyklou roli "sympatický kladný hrdina". Tentokrát je to podivná postava ztroskotance a Rašilov zde dokáže perfektně pracovat se sympatickou tváří a vnitřní prázdnotou, čímž se Medveděnko stává právoplatným členem celého "panoptika".

Sprostota a pot, to jsou hlavní atributy Šamrajeva. Z postavy je naprosto čitelně cítit stáj, široká pole a nekonečná zemědělská práce. Hraje Alexej Pyško.

Nechci se opakovat po novinových recenzích, ale Racek ve Stavovském divadle je skutečně událostí sezóny. Je pak trochu paradoxní, že hraje-li se Racek ve Staváku, v Národním hrají propadák Konec masopustu…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama