Nebýt slevové akce, tak bych na toto představení nikdy nešel. Ovšem za tu sníženou cenu jsem neodolal. Je třeba říct, že knihu jsem nečetl a film viděl jen jednou. Film byl dobrý, ale jednou stačilo. A tak mne vlastně zajímalo, jak se povede přenést knihu na jeviště. Již mnohokrát se to u jiných slavných knih nepovedlo a u jiných bylo divadlo mnohem lepší než kniha.
Román pro ženy je naprosto nepovedenou adaptací nebo režií? Těžko říct. Příběh je velmi těžkopádný a vše ještě zpomalují "zatmívačky" mezi obrazy, čímž se celé představení mění na fragmentované gagy, tedy pokud je zrovna co k smíchu.
Danielu Hrbkovi se prostě režie nepovedla. Bylo to skutečně tak slabé, že mne nenapadá co napsat. Nechalo mne to prostě naprosto chladným. Ano, párkrát jsem se zasmál, to přiznám, ale to je skutečně málo.
Ljuba Krbová se s rolí matky vypořádala velmi dobře. Je natolik odlišná od filmové Simony Stašové, že ji nejen nelze srovnávat, ale při jejím hraní na mysl ani filmová matka nepřijde. Krbová je sympatická, realistická, oproštěná od afektů, takže její civilní herectví je docela sympatické. To se nedá říct o její dceři Lauře, která je naopak zcela zaměnitelná za Lauru filmovou. Markéta Stehlíková nepřináší nic, jen kopii a prázdnou šablonu.
Jiří Langmajer v roli Olivera opět ukázal, že je to pořád ten rozjuchaný puberťák. Langmajer ať hraje co hraje, čím dál víc ukazuje, že se nedokázal přehrát do mužů středního věku. Na jevišti tak jeho postava působí zcela nepravděpodobně a spíš je věkově blízká Lauře, než matce.
Barbora Poláková v roli Ingrid byla nejlepší. Poláková postavila Ingrid jako totálně blbou blondýnu, pevně se držela nahozené linky a její výrazné oči plné naivity, dokázaly každý výstup okořenit maximálním komičnem. Poláková tak velmi podstatně zvedla úroveň jinak podprůměrné inscenace.
I Ivan Lupták byl docela zábavný, byť vedle Laury vypadal spíše jako její bratr či v lepším případě její spolužák. Dvojice to byla nesourodá a nepravděpodobná.
Miroslav Hruška jako soused Žemla odvedl standardní práci muže - šedé myšky.
Představení nikomu nedoporučuji, byť úspěch u publika byl docela velký. Jednak to byly ženy, které se viděly v jednotlivých postavách a mnohdy se smíchy plácaly do stehen, jindy to byly - také ženy - které dopředu citovaly pasáže z knihy či filmu. V Praze je jistě dost jiných produkcí, tohle byly vyhozené peníze.