Druhý den absolventského představení taneční konzervatoře byl letos nahrazen gala, které oslavovalo 65. výročí založení školy.
Celý večer postrádal exkluzivní lesk mimořádné události, připomínal spíše domácí představení pro zasvěcené. Mohla to být nevýhoda, ale nakonec to skoro až neformální představení bylo plné dobré pohody, skvělého tance a optimismu. Mezi skutečnými tanečními hvězdami se zjevovaly malinkaté budoucí hvězdičky v podobě nejrůznějších studentů. Program byl rozdělen v podstatě do dvou částí. V první se představili absolventi "ze světa", ve druhé části pak studenti konzervatoře. Ať již to byl úmysl dramaturgický či jen čistě technický, v první části se představila slavná jména, aby pak všichni z výšin profesionálního tance klesli k realitě všedního dne, k mladým, snad nadějným studentům. Díky tomu, že v závěru vystupovali již jen studenti, byla potlačena personifikace představení a celý večer se tak stal skutečnou oslavou Taneční konzervatoře hlavního města Prahy.
Úvod patřil nástupu celé školy. A ačkoliv záznam Čajkovského hudby ze Spící krasavice poněkud selhal, nakonec se začátek povedl. To kvantum dětí a mladých mužů a žen, kteří se vešli na jeviště Stavovského divadla, navodil příjemnou atmosféru a pak se mohlo opravdu začít.
Nejprve Le Papillon na Offenbachovu hudbu. Toto číslo zařazené do absolventského představení jsem viděl včerejšího dne, ovšem s jiným obsazením. Dnes to byla Kateřina Plachá a Matěj Šust. A zatímco včera se to moc nepovedlo dámě, dnes se moc nevedlo muži.
Sympatické bylo také Nokturno - pas de deux Titanie a Oberona na Bartholdovu hudbu v choreografii současného šéfa baletu Jihočeského divadla Attily Egerháziho. Dobře vykreslený vztah obou hrdinů byl patrný i z této malé ukázky, což je jistě sympatické, neboť většina pas de deux jsou jen technikálie. Tančili Světlana Mládková a Zdeněk Mládek.
Co by to bylo za gala, kdyby chyběl Korzár, Diana a Acteon či Don Quijote. Tentokrát to byl Basil a Kitri. Klasická klasika v podobě pas de deux z baletu Don Quijote v podání zástupců Státní opery Praha - Lucie Rákosníkové a Michala Krčmáře. A tak zatímco Lucie Rákosníková odtančila standardně, vedle Michala Krčmáře působila dost nevýrazně. Krčmář se svým velkým sebevědomím skvěle odvedl všechny finesy Basila a tím Rákosníkovou zcela zastínil. Michal Krčmář je si vědom svých kvalit a dokonale se umí prodat. A tak zatímco pro většinu tanečníků výstup končí posledními tóny, Krčmář si plnými doušky užíval ovací. Je radost jej sledovat při děkovačce, kdy pomalými gesty se klaní nejen nám v parteru, ale i galeriím, na které mnozí tanečníci zapomínají. Byl to právě jen Krčmář, který jako jediný z "domácích" měl potlesk jako zahraniční hosté.
Fokinova a Saint-Saënsova Labuť dostane každého. Může být seberozdováděnější atmosféra v publiku, ale po prvních tónech se vše zklidní a všichni hltají tanečnici. I Barbora Kohoutková, zastupující Národní divadlo (ostatní měli představení), dokázala navodit tu správnou atmosféru.
Jan Váňa si z Národní opery Ukrajiny v Kyjevě přivezl partnerku Katarynu Kozachenko a spolu zatančili Grand pas classique. Kozatchenko skvěle technicky vybavená a sympatický Jan Váňa zatančili tuto klasiku pro potěchu všech. Úspěch byl velký a nálada tak v sále dále gradovala.
Někdy si člověk u moderních choreografií říká "proč". Proč to či ono. Proč mnohdy pohyb tanečníka je jen pohybem tanečníka, bez jakéhokoliv významu a pak se objeví někdo, kdo s lehkostí a naprosto přesvědčivě ukáže, že i moderní choreografie mohou mít obsah. Ivan Liška na hudbu Bohuslava Martinů postavil pro své ovečky z Bavorského státního baletu v Mnichově velmi milou podívanou. Lehkost a odůvodnitelnost každého pohybu udělaly z tohoto tanečního čísla, se sympatickým názvem "Na Rejdišti", sladký bonbónek večera. Zuzana Zahradníková, Lukáš Slavický a Matěj Urban ve skvěle sehraném triu.
Garden of other. Hudba: Anna-Maria Hefele a Emiliano Trujillo v choreografii Dominique Dumaise tančili sólisté Kevin O´Day baletu Národního divadla v Mannheimu - Veronika Kornová-Cardizzaro a Miguel Gonzáles Muelas. Zde se přiznám, že tento styl hudby a tance je mi cizí, vůbec mne to neoslovilo a nebavilo. Žádné ani negativní ani pozitivní emoce jsem neměl, takže se víc vyjadřovat nebudu.
A na závěr první části, hvězdy první velikosti. Otto Bubeníček, Jiří Bubeníček a Jón Vallejo. To charisma obou bratrů Bubeníčků je neuvěřitelné. Až by to vypadalo, že by mohli předvádět cokoliv a vždy by se to líbilo. Ovšem jejich hudba - Otto Bubeníček a Johann Pachelbel či choreografie Jiřího Bubeníčka opět ukazují na to, že Bubeníčci nejsou pouhou prázdnou značkou. Oni prostě umí. Vynikající taneční číslo. Prostě nádhera! Taneční číslo se jmenovalo Canon in D Major.
Po přestávce již ověřená klasika Růže od Petra Zusky na hudbu Spirituál kvintetu. Velmi příjemná hudba a Zuskova choreografie naplňuje divadlo poklidnou atmosférou "návrat ke kořenům". Je to podařené dílo a vždy má úspěch. Tentokrát tančili studenti konzervatoře: Kristýna Peštová, Matěj Šust, Tereza Chábová, Aneta Veverková, Pavla Horká, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Alexandr Sadirov.
Pak byla druhá přestávka, pro diváky zcela nesmyslná, neboť Růže nebyla zas tak dlouhá. Je jasné, že pauza byla kvůli tanečníkům, ale to šlo jistě udělat jinak, například mezi Růži a Sinfonietu, která následovala vložit něco jiného.
Jak jsem tedy již uvedl, následovala Sinfonieta. A jelikož to byla ta Šmokova, následovaly po Růži opět lidovky. I tato choreografie je velmi povedená a s Janáčkovou hudbou plně souzní. I zde tančili studenti konzervatoře a nějaký ten absolvent k tomu: Tereza Chábová, Michal Krčmář, Dominika Černá, Zuzana Kormošová, Kristýna Peštová, Jaroslava Janečková, Kristýna Brabencová, Štěpán Pechar, Dominik Peřina, Marek Červinka, Oncřej Vinklát, Matěj Šust, Pavel Kolář, Alexandr Sadirov.
No a pak vystoupil ještě jednou ředitel konzervatoře Jaroslav Slavický, který ukončil "oficiální část", rozloučil se a uvedl "speciální bonus" Jakstohoven v choreografii Toma Rychetského a Viktora Konvalinky na hudbu Vangelise, Jacksona a Montiho. Všichni tanečníci, opět studenti, dokázali na tuto vtipnou choreografii natolik rozesmát a rozproudit publikum, že závěrečné ovace neměly konce a diváci se slzami v očích spokojeně odcházeli z divadla. Tančili: Michal Krčmář, Michal Vaněk, Marek Červinka, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Matěj Šust, Pavel Kolář a Alexandr Sadirov.
Oba večery, tedy tento i absolventské představení, natáčela Česká televize. Snad se záznam povede a bude kromě výkonů tanečníků zachována i skvělá atmosféra obou večerů.