Po osmi měsících jsem opět navštívil Švandovo divadlo na Smíchově. Od prvého zhlédnutí této inscenace přes přečtení literární předlohy a zhlédnutí inscenace z Ostravy, jsem se opět vrátil na Smíchov. Je to jasné. Tato inscenace je lepší než ta ostravská a je lepší než kniha. Oproti knize se jednotlivé příběhy zde míchají a to činí inscenaci zajímavější.
Herci se od doby premiéry pěkně ohráli, představení má spád a vlastně tam není žádné hluché místo. I druhá polovina, která je výtvorem přímo inscenačního týmu, a nikoliv autora literární předlohy, má své opodstatnění a mám-li to použít, ještě že vznikla. Je to jako s oblíbeným filmem. Diváci jsou tak spokojení, až se vytvoří díl druhý. Všechny ty výhrady, které jsem měl původně, jsou již rozptýleny a mnou již plně pochopeny.
Nechci již rozebírat, jak kdo hraje - jisté je jedno. Nad všemi těmi skvělými výkony ční Kristýna Frejová a Filip Čapka, kteří prostě nemají konkurenci.
Toto přestavení lze skutečně doporučit všem, je však třeba být trochu historicky znalý. V hledišti byli i mladí studenti, které to rozhodně nebavilo, neboť nevěděli kdo je kdo a po přestávce zmizeli…