Vlastně to byl nejprve ten ostravský Gottland, který mne upozornil na knihu. V době ostravské premiéry se o tomto představení hodně hovořilo. Byla dokonce označována za událost sezóny. Když pak s Gottlandem přišlo Švandovo divadlo na Smíchově, neváhal jsem, vyrazil a představení se stalo mým oblíbeným. Pak ale ostravský Gottland, tedy činohra Národního divadla moravskoslezského Ostrava, přijel hostovat na Novou scénu. Bylo jasné, že musím Gottland vidět.
Scéna Marka Cpina mi v mnohém atmosférou připomínala jeho scénu s inscenací 1984 od Bezručů. Socialistický realismus všude kolem. Pamatuji tu dobu, pamatuji i ty interiéry. Nelze zapomenout.
Režisér Jan Mikulášek se hodně držel literární předlohy, zejména v tom, že jednotlivé příběhy, tedy osudy lidí, líčí postupně. Je to přehlednější pro politicky nevzdělaného diváka, nicméně v celkovém vyznění je tato koncepce docela nudná. Co se naopak Mikuláškovi povedlo, byl výběr hudby. To kouzlo hudby bylo v tomto představení naprosto vynikající.
Jinak mne představení moc nenadchlo, myslím, že na Smíchově se tímto tématem vypořádali s větším nadhledem, ironií a dramaturgickou zdatností.