Nemluv o tom co děláš, nevíš kdo tě poslouchá!

Louskáček 31.12.2011 v 15:00

2. ledna 2012 v 1:35 | klm.007 |  Národní divadlo
Po roční pauze zde máme opět Louskáčka v silvestrovském balení. I tentokrát se dalo očekávat, že ne vše bude, jak má být a i tentokrát visela ve vzduchu otázka, do jaké míry by měli diváci "oficiálně" vědět, že silvestrovské vydání prostě bude silvestrovsky jiné. Jak se ukázalo, tak i dnes byli diváci rozděleni do několika skupin. Nejprve zde jsou diváci, kteří Louskáčka znají a očekávají, že budou nadstandardně pobaveni nejrůznějšími vtípky. Pak zde jsou diváci, kteří jsou překvapeni na nekonvenční pojetí Louskáčka, a hru přijmou. Pak zde jsou lidé, kterým se silvestrovské změny nelíbí. A na závěr zde máme lidi, kteří si myslí, že to tak má být a lidi kteří si ničeho nevšimnou.

S ohledem na velice široké spektrum diváků, bych se skutečně přimlouval k tomu, že by toto představení mělo mít nějaký vysvětlující dovětek.

Nicméně, pojďme k vlastnímu představení. Divadlo bylo plné až po střechu, dokonce bylo vyprodané i stání. V sále byl mix všech věkových a sociálních skupin a tak byla očekávání zcela jistě vysoká.

Kdo se těšil na ony avizované silvestrovské vtípky, musel být v neustálém střehu, protože tanečníci chrlili jeden nápad za druhým a už teď napíšu, že se docela povedly, snad některé byly nedomyšlené nebo zbytečné, ale to už je úděl takových "improvizací". Projedu si tedy představení ještě jednou v hlavě a zkusím popsat, co popsat dokážu. A na mnohé si jistě už nevzpomenu.

Už po otevření opony diváky oslnila pleš Drosselmeiera. Luboš Hajn v této roli jindy roztomilý stařík dnes vypadal dost děsivě, že mohl být s klidem zaměněn za lichváře. Když se pak sešli obyvatelé městečka na svém náměstí, tak se zde opakovaly některé drobné vtípky z minulého roku, jako například když nemá Bob Cratchit (Viktor Konvalinka) peníze na vánoční krůtu, nabízí řezníkovi (Vlastimil Hradil) svou dceru Klárku (Nicole Delacretaz). Ovšem letošní řezník si jako ten minule Klárku neodvedl, postačilo mu kolo. Suchar. Také zde byly vyměněné kostýmy, kdy muži byli v dámských kostýmech a naopak. K nepoznání byl proměněný samotný lichvář - Radek Vrátil, neboť měl paruku a líčení jako Saša Rašilov v Králu Learovi, tedy něco jako Jocker z Batmana. Maska byla tak dokonalá, že byl problém tanečníka skutečně identifikovat.

I duchové měli nějaké ty doplňky - masku Scary movie či extra vycpaného prsatého ducha. A když se pak na scéně objevil Ďábel - Viktor Konvalinka, začaly se dít ty opravdové věci. Konvalinka ani moc nemusel měnit svou choreografii, neboť gay Ďábel je vtipný sám o sobě. Každopádně byl to právě Konvalinkův výstup, který rozpohyboval diváky do té správné silvestrovské nálady.

Ať to vymyslel kdokoliv, byl to geniální nápad, že se Viktor Konvalinka na scéně zjevoval průběžně i v jiných momentech, kde normálně není. Za naprosto bezkonkurenční nápad považuji jeho výstup v závěru prvního jednání. Vzadu na svahu stojí Víla Vánoc, Louskáček a Klárka na saních. Tu se u Víly Vánoc zjevil Ďábel, udělal nějaký posunek a z lávky seskočil. Ovšem tento seskok nebyl vnímán jako seskok, ale jako kouzelné zmizení do Pekla. Naprosto jednoduché, naprosto geniální a závěru to dodalo neuvěřitelné body navrch.

Když pak přišel na řadu rej sněhových vloček, divadlo málem spadlo. Zatímco dámy - sněhové vločky měly kromě svého standardního kostýmu šály kolem krku, tak tanečníci a tanečnice v rolích "koulujících se dětí" byli v plážovém - pánové ve slušivých plavkách a zimní čepici, dámy v bikinách, kolem pasu uvázaný šátek a mega sluneční brýle. A aby nebylo kouzlo zimy porušeno, každou chvílí se klepali zimou. Po tomto tanečním čísle, které vyvolávalo jak salvy smíchu, tak i kroucení hlavou, nebyl již nikdo na pochybách, že je Silvestr. O přestávce to velmi vesele komentovala skupinka německy hovořících seniorů a i u baru se na téma "plavky" vtipně diskutovalo.

I dárky vykouzlené vílou vánoc měly svá překvapení. Španělé měli na hlavách blikající ďábelské rohy a sexy oblečky. Zcela nepochopitelně byl Jonáš Dolník bez horního dílu kostýmu. Naprosto zbytečný efekt. Čertovské aranžmá bohatě stačilo.

Jiří Waňka a Oleksandr Kysil zcela nedomysleli svůj vtípek, neboť v tak rychlém tempu, v jakém jsou "Rusové" lze skutečně každou změnu choreografie velmi vážit. A tak zatímco Oleksandr Kysil odtančil celou choreografii dle Vámose, tak Jiří Waňka druhou půlku svého výstupu postavil na tom, že přestal tančit a tleskáním povzbuzoval svého kolegu. Bohužel, než vtipně, působilo to spíše jako šikana, což bylo ještě korunováno při jejich klaněčce, kdy Waňka stál s úsměvem vedle Kysila, který (logicky) sotva popadal dech.

Aya Watanabe si velmi jednoduchým, ale efektním příchodem - několikrát procházela otočnými dvířky svého vánočního balíku, aby pak čínským tancem vykouzlila milý úsměv na tvářích diváků. Už, už to vypadalo, že se její další překvapení nepodaří, neboť transparent, který si Aya Watanabe připravila byl zmuchlaný, ale nakonec se závada podařila odstranit a tak si celé divadlo přečetlo přání k novému roku 2012 nejen v češtině, ale i v její rodné řeči. Mělo to neuvěřitelný úspěch.

I Harlekýni si připravili překvapení. Kromě v obsazení psaní - Tomáš Červinka, Libor Kettner, Mathias Deneux a Matěj Šust se na scéně objevila ještě jedna Kolombína - Ivana Mikešová, ovšem v naprosto dokonalé černošské verzi. Mikešová velmi snadno zapadla do celého týmu, takže jejich choreografie, pokud by byla dopilována, co se týče synchronizace a oproštění od různých grimas, by jistě obstála i v seriozním přestavení. Jedinou vadou na kráse bylo u dvou pánů chybějící část horního kostýmu. Chápu tanečníky, že mají potřebu ukazovat svá těla co nejméně oděná, zde to ale bylo naprosto zbytečné. Na konci klaněčky, když někdo z tanečníků zaklepal na dvířka, kudy vcházela Číňanka, byla tam zřejmě Aya Watanabe (moc vidět nebylo) a s někým se tam muchlovala.

Mírná hádka na počátku výstupu uvedla Kristýnu Němečkovou a Giovanniho Rotola v Arabském tanci. Oba tanečníci skvěle vystihli atmosféru hudby a jejich drobné úpravy choreografie tak pouze lehce v druhém plánu předkládaly manželské neshody v jedné arabské rodině. Givanní Rotolo měl na zádech napsáno péefko, ale moc vidět nebylo.

No a pak už přišel na řadu Valčík. V krásné Čajkovského hudbě si páni s dámami vyměnili kostýmy, takže zatímco dámy vypadaly v pánských kostýmech elegantně, pánům mnohdy ani milimetr látky nezakrýval záda, přece jen jsou mohutnější. Člověk je zvyklý na dámy v kalhotách, takže přece jen zraky hlavně padaly na pány v sukních. Bylo to hodně vtipné, byť mnozí pánové byli elegantnější ještě víc ženy. Valčík sólo, tedy Zuzana Šimáková, Ivanna Illyenko, Miroslav Urban a Ondřej Novotný byli v kontrastu se sborem, neboť byli oděni, tak jak je předepsáno. Tento zachovaný kostýmní pořádek, tak doplnil základní premisu těchto silvestrovských vystoupení a to, že podstatná taneční čísla mají být zachována. Trochu to v závěru dělalo zmatek, protože se nepodařilo utvořit z tanečníků pravidelnost, to znamená, že nebyla zachována sestava muž - žena - muž - žena, tedy podle kostýmů. Díky změnám se tak stalo, že stály třeba vedle sebe dvě ženy (rozuměj dva kostýmy ženy).

Rebecca King jako Víla Vánoc, Adam Zvonař jako Louskáček a Jade Clayton jaké Klára ve snu, zachovali to podstatné, kvůli čemu se na balet chodí a to čistou krásu tance. Adamovi Zvonaři lze vytknout akorát to, že jako Louskáček neměl culík. Jsou prostě atributy, které nelze vynechat. Při partneřině bylo občas vidět, že se hodně zaměřuje na techniku, tedy kam a jak si stoupnout, kde a jak správně chytnout partnerku. Nicméně ve variacích byl jeho skok lehký a elegantní a byla radost na něj se dívat. I Jade Clayton zářila, snad ve variaci spadla ze špiček, ale to rozhodně neubralo na pozitivním dojmu. Tento pár, který jsem měl možnost vidět prvně, se mi velmi líbil a myslím, že toho má ještě hodně před sebou.

Závěr byl standardní směsicí různých, povětšinou opakujících se nápadů. Už, už to vypadalo, že nic nepřijde, ale pak se při klaněčce zjevila opravdová víla. Ať již to byla Víla Vánoc nebo Víla 2012, rozhodně mne tím naprosto odrovnala. V kostýmu Víly Vánoc se přišla uklonit 100% žena - Mathias Deneux. Přišla, uklonila se, odešla a já pochopil, čemu se říká slíznout smetanu. A vy ostatní tanečníci tam dvě hodiny skáčete, zbytečně!

Všem tanečníkům děkuji za příjemné pokoukání. A to za celý uplynulý rok. Mám vás rád, snažím se vás poznat všechny jmenovitě, ale s vámi holkami je to problém - "vy v tom bílém" prostě splýváte. Vy co jste nemocní, uzdravte se, vy co jste zdraví, ať vás žádná nemoc či úraz neskolí. Mnoho rolí vám přeji, pro které budete rádi potit krev. To vše vám přeji do roku 2012.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama